To nejlepší ze světa cestování!
Místní zvyky a tradice, které byste měli znát: 10 tipů pro kultivované cestování
Když plánuju cestu do nové země, snažím se kromě průvodců a tipů na památky zjistit i něco o místních zvycích a tradicích. Nejde jen o to, vyhnout se trapasům. Znalost kulturních pravidel mi pomůže lépe porozumět lidem, chovat se s respektem a získat hlubší zážitek z cestování. Proto jsem sestavila 10 tipů, které byste měli znát, ať už míříte kamkoli.
1. Zouvání bot: Víc než jen čistota
V mnoha zemích, například v Japonsku, Jižní Koreji nebo Thajsku, je zouvání bot při vstupu do domácnosti samozřejmostí. V některých restauracích, chrámech a dokonce i ubytování je to povinné.
Rada: Pokud cestuju do těchto oblastí, vezmu si snadno zouvatelné boty a čisté ponožky. V některých případech jsou připravené i pantofle pro hosty.
2. Dávání spropitného: Ne všude je to běžné
V USA nebo Kanadě je spropitné téměř povinností, zatímco v Japonsku či Číně ho mohou považovat za urážku. Ve většině evropských zemí je dobrovolné, ale očekává se menší částka – obvykle 5–10 %.
Tip: Vždy si ověřím místní zvyky ohledně spropitného, ideálně ještě před cestou. V některých zemích je totiž servis již zahrnut v ceně.
3. Způsob pozdravu: Podání ruky není všude samozřejmé
Zatímco ve střední Evropě je běžný stisk ruky, v Asii se často kloní hlavou, v Indii používají pozdrav namasté, a v arabských zemích je podání ruky mezi mužem a ženou někdy tabu.
Rada: Pozdrav přizpůsobím tomu, jak se chová druhá osoba. Vždy je lepší být zdrženlivější než příliš vřelá, pokud nevím, co se sluší.

4. Respekt k náboženským místům
Při návštěvě chrámů, mešit, kostelů nebo svatyní se očekává určité chování a přiměřený oděv. Odhalená ramena nebo kolena nejsou vhodná. Často je potřeba se zout, mluvit potichu nebo nepoužívat blesk při focení.
Tip pro balení: Mám s sebou lehký šátek nebo sarong, kterým si zakryju ramena nebo nohy, když je to potřeba. Je to nenáročné a velmi užitečné.
5. Jídlo a stolování: Pravidla, která překvapí
V některých kulturách je hlasité srkání projevem uznání kuchaři (např. v Japonsku u nudlí), jinde je to nezdvořilé. V muslimských zemích se jí pravou rukou, zatímco levá je považovaná za nečistou. V Číně se neláme hůlkami jídlo a nikdy se nezapichují do rýže – připomíná to pohřební rituál.
Rada: Vždy sleduju, jak se chovají místní. Pokud si nejsem jistá, snažím se jíst s úctou, pomalu a decentně.

6. Fotografování: Ne všechno je dovoleno
I když se někdy zdá, že každý fotí všechno, v některých kulturách nebo místech je focení tabu – třeba na posvátných místech, v určitých čtvrtích nebo u lidí (např. domorodci v Africe nebo Asii).
Tip: Vždy se před focením lidí zeptám, zda jim to nevadí. A pokud je někde zákaz, respektuju ho. Kromě pokuty mohu urazit i víru nebo tradici.

7. Gestikulace: Pozor na ruce!
Některá gesta, která jsou u nás nevinná, mohou mít jinde urážlivý význam. Například vztyčený palec (like) je v některých zemích nevhodný, stejně jako ukazování prstem nebo gesto „OK“ vytvořené z prstů.
Gesto | V ČR znamená | V zahraničí může znamenat |
---|---|---|
Palec nahoru | Super | Urazlivé gesto (např. v Íránu) |
OK (kruh z palce a ukazováčku) | OK | Vulgarita (např. v Brazílii) |
Přikývnutí hlavou | Ano | Ne (např. v Bulharsku) |
8. Dochvilnost vs. časová volnost
Zatímco v Japonsku, Německu nebo Švýcarsku je dochvilnost klíčová, v jiných částech světa (např. v Latinské Americe nebo na Balkáně) je běžné zpoždění několik desítek minut.
Rada: Pokud cestuju do země, kde je „čas pružný“, beru to s nadhledem. Ale pokud jedu do Japonska, tam se zpoždění považuje za velmi neslušné.
9. Darování a dárky
V některých kulturách je zvykem přinést malý dar, pokud jsem pozvána na návštěvu – například sušenky, květiny nebo suvenýr z domova. V Japonsku se dárky často dávají oběma rukama a nepředávají se hned při příchodu.
Pozor: V Číně se nedávají hodiny (připomínají smrt), bílé květiny se považují za pohřební, a v některých zemích se dárky neotevírají před dárcem.
10. Úcta k autoritám a starším
V mnoha zemích se klade velký důraz na hierarchii a úctu ke starším. To platí především v Asii, ale i v některých částech Afriky nebo Jižní Ameriky. Zvednout hlas na úředníka nebo přerušovat staršího člověka může být vnímáno jako extrémní neslušnost.
Doporučení: Vždy volím klidný, respektující tón a počkám, až dostanu prostor k vyjádření. Místní to vnímají velmi pozitivně.
-
Cestovní průvodce Amsterdamem
459 Kč -
Cestovní průvodce Splitem
399 Kč -
Cestovní průvodce Budapeští
399 Kč
Shrnutí
Místní zvyky a tradice, které byste měli znát, nejsou jen seznamem pravidel – jsou to mosty, které spojují kultury. Když cestuju s pokorou a otevřeností, získám nejen krásné vzpomínky, ale i respekt a sympatie místních.
Ať už plánujete rodinnou dovolenou, dobrodružný výlet nebo poznávací zájezd, znalost základních kulturních pravidel vám cestu zpříjemní, ušetří trapné momenty a možná i otevře dveře tam, kam byste se jinak nedostali.